Jiří Vraný: MS nelze hodnotit jinak než v superlativech
2.9.2015 Michal Jirásek
Pohodová parta v reprezentaci a široký kádr se šancemi na úspěch, to vidí jako jedny z hlavních důvodů úspěchu na proběhlém MS v MTBO šéftrenér reprezentace Jiří Vraný.
Jak hodnotíš uplynulé MS z pohledu našich závodníků?
Jako celek to nejde hodnotit jinak než v superlativech. Vyhráli jsme medailové pořadí národů, získali 6 medailí, Martina má medaili z každého závodu. To ještě nikdy nebylo a kdo ví, jestli ještě někdy bude.
V čem tě naši závodníci pozitivně překvapili?
Nejvíc pozitivní věc je všeobecná nálada v tom týmu. Často si připadám jak s partou kamarádů na výletě. Myslím, že to prostě docela dobře funguje a ten tým drží při sobě. Pravda je, že to vlastně pro mě není překvapení, ale když řekneš pozitivní, naskočí mi tohle.
A co se naopak tolik nepovedlo?
Když budeme hledat, tak za tou medailovou žní najedeme určitě i některé ty výsledky, co nejsou podle představ, ať už mých nebo toho konkrétního závodníka či závodnice. Ale celkově to šlo dobře a žádný vyslovený průšvih mě nenapadá.
Souběžně probíhající MS a MSJ je taky příležitostí vidět naráz v akci dospělé i juniory. Jak jsou na tom čeští závodníci s obvykle náročným přechodem z juniorských do dospělých kategorií?
Juniorští reprezentatni většinou jezdí už nějakou dobu domácí závody v elitě – zhruba tak ten poslední rok či dva už pro ně prostě ve dvacítkách není ta správná konkurence. Díky tomu už tuší, co je čeká.
No a dál už se s tím každý srovná po svém. Někdo vyhrává v té domácí elitě už jako junior a i díky tomu přejde do dospělé reprezentace prakticky plynule. Někdo potřebuje pár let vyzrát. Ale díky kvalitě domácího poháru na to má prostor i srovnání se světovou špičkou.
Jak bys porovnal podmínky pro přípravu české reprezentace se zahraniční špičkou?
Neznám úplně detailně situaci ostatních týmů. Spíš tak co člověk zaslechne. Ale myslím, že podmínky máme srovnatelné s těmi nejlepšími týmy. Prostředky od svazu nám pokryjí nejen závody, ale právě i přípravné kempy a to rozhodně není ve světě běžné. Řada závodníků startuje za své i na MS. A jsem pochopitelně velmi rád, že dobrým podmínkám odpovídají i výsledky.
Větším problémem je spíš čas – můžeme reprezentatnům zaplatit soustředění, ale nemůžeme jim zaplatit v práci dovolenou navíc. A jen samotný závodní program letos zabral 12 pracovních dnů.
Na letošní úspěchy nebude jednoduché navázat, na druhou stranu úspěch naší reprezentace rozhodně nestál na jednom či dvou závodnících. V čem obecně vidíš největší sílu našeho týmu?
Naše síla je právě v té vyrovnanosti. Martina Tichovská sice letos postoupila mezi legendy, ale kromě ní získali medaile i Vojta Stránský a Marek Pospíšek a samozřejmě Renata Paulíčková s Maruškou Březinovou ve štafetě. A bylo i dost dalších, kteří na tu medaili nedosáhli jen těsně – František Bogar, Jirka Hradil, mužské štafety.
Samozřejmě nechci tvrdit, že z těch 14 lidí nominovaných do Liberce měl na medaili úplně každý, ale minimálně pro polovinu to platilo. A platí to tak už delší dobu.
