Radek Novotný: Je toho hodně, ale pro závodníky to nebude problém
9.1.2018 Petr Klimpl Převzato z Sekce OB
Česká o-reprezentace má rok nabitý řadou vrcholných akcí. O přípravě na tyto akce i o dalších věcech je rozhovor s šéftrenérem české reprezentace Radkem Novotným.
Mistrovství světa, Mistrovství Evropy, akademické MS, Světový pohár - to jsou hlavní vrcholné akce, které jsou letos na pořadu. Dá se dobře připravit na všechno?
Je toho hodně, ale pro závodníky s kvalitním základem to nebude problém. Termínové rozložení je vcelku hratelné. Největší kolizi představuje – už tradičně akademické MS, které komplikuje přípravu na MS. Ale díky posunu věkové hranice pro start na AMS bude počet dotčených závodníků nižší než dříve.
Pojďme si podívat především na MS. Letos, stejně jako v loňském roce je v Pobaltí, loni v Estonsku, letos v srpnu jižněji v Lotyšsku. Sprinty budou v Rize, lesní disciplíny se odehrají v okolí městečku Sigulda. Loni jste se v těchto terénech připravovali i závodili. Co závodníky na šampionátu čeká?
Zřejmě nic speciálního. Běžné městské sprinty a v zásadě docela kontinentální lesní závody, při kterých to chce jen důsledně držet hlavu vzhůru, být pečliví na buzole a očima vyhledávat místa s momentálně lepší průběžností.
Pojedete letos ještě do Lotyšská na nějaký tréninkový tábor?
V terénech MS jsme byli už dvakrát. Letos se tam chystáme až na závěrečnou přípravu začátkem července, kdy už bude terén odpovídajícím způsobem zarostlý.
Letos poprvé uhradí ČSOS přímé přenosy ze dvou závodů MS (přímý přenos z MS již byl, ale z šampionátu, který se konal v České republice), v České televizi bude sprintu a sprintové štafety. Z toho je zřejmé, že se více věří, že budeme úspěšní právě ve sprintových disciplínách. Jak to vidíš Ty?
Myslím, že v plné sestavě máme ve všech závodech zhruba podobně dobré šance. Ale Vojta Král je v tuto chvíli ten rozdílový hráč s největší šancí na divácky atraktivní výsledek a ve sprintu dokáže svou kapacitu stabilněji uplatnit. Takže pokud bylo nutné vybírat, souhlasím.
Letos naposledy se koná poslední "velké" mistrovství Evropy, tedy šampionát, kde budou jak lesní, tak sprintové závody. Ve Švýcarsku se poběží 7 závodů v 8 dnech. S jakými cíli pojedeme na tento květnový šampionát?
V lese to tam budou docela prudké kopce s výrazným převýšením. To by pro nás měla být ve srovnání se Skandinávci výhoda, ze které můžeme psychicky těžit. Naopak sprinty budou asi technicky složitější, jihoevropského charakteru, v tom od nás úplně kovaní nejsme. Ať je to jakkoliv, pro výsledkotvorné jádro reprezentace je ME velkým cílem sezóny a pokud by se podařilo zopakovat výsledky z domácího ME, tedy špičkové výkony štafet a alespoň jeden jednotlivec na pódiu, byla by to úspěšná mise. Vedle toho by bylo sympatické, pokud by se kvalitní průlomový výkon opět povedl někomu z druhého sledu, třeba i z juniorů. Přičemž tím průlomovým úspěchem by v dané konkurenci mohl být už prostý postup do finále.
Na rozdíl od MS, kde mohou v jednom závodě startovat maximálně tři závodníci z jedné země, budeme moci postavit více závodníků. Využijeme to?
Určitě. Plánujeme naplnit všechna místa. Jak už jsem naznačil, vedle opor bychom rádi do boje vyslali i mladé talenty, pokud prokáží odpovídající výkonnost.
Na MS se určitě sejde nejužší světová špička. Jaká konkurence bude na ME? Přijedou ti nejlepší?
Jsem přesvědčený, že ano. Koneckonců, žádné jiné světové závody na jaře nejsou. A vidím, že všechny top týmy se na ME naplno chystají.
Akademické MS je v červenci ve Finsku. Po medailově úspěšných dvou šampionátech ve střední Evropě (2014 ČR, 2016 Maďarsko) bude určitě hodně obtížné na tyto úspěchy navázat v orientačně náročných terénech u města Kuortane. Máme tam naději na úspěch?
Máme. Už jen proto, že dva z pěti závodů jsou sprintové a tyto terény naopak nepatří k nijak zvlášť náročným. V lese to bude samozřejmě složité, je to typická Skandinávie a ten náš kontinentální hendikep se vlivem snížení věkové hranice ještě umocní – ačkoliv naši dospělí reprezentanti v dnešní době běžně běhají důležité úseky na Tiomile i Jukole, ti mladší přirozeně takovou rutinu zatím teprve budují. Hodně bude záležet i na vlastní podobě tratí – pokud by pořadatelé byli tak velkorysí jako při loňském JMS v Tampere, bylo by to určitě hratelnější.
Zmínil jsi, že letos došlo k výraznému snížení věkové hranice, která umožňuje start na AMS. Mohou startovat závodníci ročníku narození 1993 a mladší. Předpokládáš, že se prosadí do nominace i někdo mimo reprezentaci?
Ano, počítáme i s takovou variantou. Bude ale záležet i na konečné velikosti výpravy, protože obvyklých šest plus šest zatím nemáme od vedení akademického sportu potvrzených.
Světový pohár má letos v programu 4 série - závody na ME ve Švýcarsku, na MS v Lotyšsku, v Norsku na přelomu srpna a září a finálovou sérii v České republice. Zúčastní se česká reprezentace všech 4 kol a s jakým cílem?
Priority pro MS a ME jsou dané. Vysokou, absolutní, prioritu bude přirozeně mít i domácí finále SP, to už je na samém konci sezóny. A právě ve jménu znovunastartování přípravy směrem k říjnu by pro jádro týmu bylo nejlepší norskou sérii na konci prázdnin vypustit, respektive přepustit druhému sledu. K této variantě bych se přikláněl i na základě zkušeností s podobnou situací v loňském roce, kdy řada závodníků jela do Lotyšska přímo z dovolené. Výjimkou samozřejmě mohou být ti, pro které je motivací celkové umístění v SP a budou ochotní tomu obětovat v zásadě celé léto.
Jak bylo řečeno, po dvou letech budeme mít opět možnost vidět nejlepší o-běžce v České republice. Ve finálové sérii v říjnu se určitě budou naši nejlepší závodníci ukázat v tom nejlepším světle. Dokážeme využít domácího prostředí?
Tři ze čtyř závodů jsou sprintové a prostory jsou plně embargované. Tam domácí prostředí hraje minimální roli, to bude o čisté sportovní formě. Naopak skalní middle je jistě to nejspecifičtější, co naše země může nabídnout a musíme se snažit toho využít. Některé akce budou proto směřované do skal – část červnového kempu a také podzimní nominační závod, kde provedeme co nejvěrnější simulaci.
Úvodem této série SP bude v Praze knock-out sprint, poprvé budou na vrcholné akci testována pravidla této disciplíny, která má být od roku 2020 jedním ze tří závodů sprintového MS. Jak ty se díváš na tuto disciplínu a vůbec na rozdělení světových šampionátů na lesní a sprintovou část?
Rozdělení je realitou. Vnímám výhody i nevýhody a přiznám se, že k tomu nemám žádný jednoznačný postoj. Trvale si ale myslím, že IOF trpí nepružným a mnohdy i nekompetentním řízením, díky němuž nedokáže optimálně využít a rozvíjet ani to, co už existuje. Těch překotných změn je moc. Už jen samotný sled věcí, kdy nejdřív zřídíme sprintové MS a pak pro něj horko těžko uměle vymýšlíme třetí disciplínu... Knockout sprint je divácky jistě vděčný, ale bude obrovskou výzvou, aby se z orienťáku prezentovaného touto formou nestala fraška, podobná olympijské verzi moderního pětiboje. Knockout sprint klade extrémní nároky na vhodnost prostoru a umění stavitele tratí. Stačí málo, a je to běžecká korida.
Ale pojďme se vrátit k letošnímu roku. Dostanou příležitost bojovat o nominaci i nečlenové reprezentace? Kdy budou nominační kritéria na jednotlivé závody?
Kritéria jsou právě v procesu, tradiční zveřejnění je v lednu. Ale z hlediska možnosti zapojit se a zabojovat je nadcházející sezóna velmi příznivá. Vše je poměrně jednoduché, založené na třech domácích nominačních víkendech – před ME, v červnu kolem MČR na krátké trati a v září směrem k finále SP.
Jak vypadá složení realizačního týmu reprezentace? Jsou tam nějaké změny proti loňsku?
Loňský model pokračuje dál. Letošním oživením je větší zapojení biomechanika Zbyňka Pozdíška, který se stal i osobním konzultantem některých členů reprezentace.
Jakou přípravu jsi se svým realizačním týmem naplánoval pro reprezentanty?
Mezi hlavní zimní témata patří optimalizace základního tréninku a po delší době se ve spolupráci s brněnskou firmou Sportifnutrition budeme trochu zabývat i výživou. Na rozdíl od posledních let máme letos jen jednu klasickou zimní víkendovku, tu lednovou. Na únorovku už míříme do Lugana testovat terény ME a březen je ve znamení velkého mapového kempu v Portugalsku – ne však v dunách, ale v horách. Tam bychom chtěli udělat hodně kvalitní mapové práce v podobném duchu, jako se nám to povedlo vloni v Clermont Ferrand. Ještě před odletem do Portugalska provedeme testování, kde bychom rádi viděli pozitivní posuny v zapracování na aerobním prahu. Do ME pak bude zbývat už jen něco přes měsíc.
V poslední době hodně spolupracujete s MUDr. Pozdíškem, který usměrňuje přípravu reprezentantů na základě odběru laktátů. To je určitě dobře. Ale napadá mě, zda jsme tady trochu nezaspali, neboť obdobné věci se v přípravě objevovaly už kolem roku 1990, kdy to využívali především ženy?
Nedávno jsem někde uvedl, že tuto oblast tak trochu znovuobjevujeme. Příčin je zřejmě několik. V průběhu raných devadesátých let došlo postupně k ukončení činnosti mnoha státních sportovních center a přerušení spolupráce s odborníky na biomechaniku. S tehdejším rozpočtem reprezentace bylo obtížné tuto metodu pokrýt v dostatečném rozsahu, proto se příliš nevyužívala a málokdo z reprezentantů s ní také v průběhu své kariéry přišel do styku. Já osobně jsem se s ní jako závodník setkal poprvé a naposledy, myslím, v roce 1995. K vytěsnění laktátové metody pak došlo jistě i vlivem příklonu k vyšetření na běhátku, které nám poskytuje iluzi hodnot pro řízení tréninku přes tepovou frekvenci, k čemuž přispělo i masivní rozšíření kvalitních sporttesterů. To byl možná i důvod našeho velkého zaměření na rozvoj na anaerobním prahu na úkor aerobního rozvoje. Ale to už spekuluju... Mezitím se ale rozvíjelo i vědecké poznání a diagnostické metody a technologie, takže aktuální výstupy z takového vyšetření jsou skvěle uchopitelné a pro nás i závodníky velmi atraktivní. A všechno je i o lidech – Zbyněk Pozdíšek je nejen ohromně fundovaný a pohotový, ale také úžasně zapálený. Ochotný vyvíjet s námi podobu testování, která nám pasuje a kde můžeme nahlédnout za naše orienťácké obzory.
Uvidíme české reprezentanty na našich nejvýznamnějších závodech - na Mistrovství ČR a závodech Manufaktura Českého poháru?
Domácí mistrovství v této sezóně vcelku dobře zapadají do termínové listiny reprezentanta, takže se dá směle očekávat plné obsazení. Naopak řadové celostátní závody už jsou nutně pro jádro reprezentace v rovině součásti přípravy, která individuálně buď do plánu zapadá nebo ne. Závodů je moc a ne vždy je závod tím nejlepším tréninkem pro dané období.
Jak hodnotíš zabezpečení české reprezentace po stránce finanční? Můžeme se porovnávat s těmi zeměmi které zhruba na naši výkonnostní úrovni?
Aktuálně si nemůžeme stěžovat, a v porovnání s ostatními "menšími" zeměmi ve světové špičce už vůbec ne. Finance stačí na kvalitní realizaci nabitého plánu akcí RD, aniž by výše samofinancování byla zásadním limitem. Samozřejmě skokový posun kvality zajištění každodenních podmínek k tréninku, spolupráce s dalšími odborníky a profesionalizace závodníků by vyžadovala mnohem vyšší zdroje, nehledě na alespoň několikaletou jistotu stabilního financování. Bez olympijského statusu je další zásadní posun v této oblasti zatím obtížný.
Stejná otázka jako loni: Jsme v širší světové špičce. Co našim nejlepším chybí k tomu, aby byli v té špičce absolutní?
Možná bych začal tím, co nám nechybí. Značné osobní nasazení, na tom to stojí. Tradičně jsme schopní se na šampionáty vyhecovat, máme v týmu řadu vyloženě závodních typů. Hodně se v poslední době stabilizovala i navigační stránka výkonu, zejména schopnost kontrolovaného výkonu, byť v mnoha případech technicky založeného spíše na pečlivém čtení mapy než na kvalitně zažitých rutinách.
Do té absolutní špičky nám, až na výjimky, chybí hlavně běžecká výkonnost. Tentokrát bych dodal, že založená na systematickém nárůstu trénovanosti už od staršího dorostu. Při běžeckém posunu by navigační schopnosti naší špičky v běžném terénu stačily na pódiová umístění. Místy možná chybí i takové to "flow" v některých náročnějších typech terénu, tam přirozeně nejsme dostatečně vyzávodění, často se pak na šampionátech "na sílu" snažíme o něco, co nemáme úplně zažité. Určitým hendikepem, zejména pro naše ženy, je tradičně i náročná podložka. Té specifické práce by mělo být víc, celoročně. A ve vyšší intenzitě než je to běžné.
Tradiční otázka na počátku roku - co bys popřál českému OB do roku 2018?
Abychom i nadále žili ve společnosti, kde dává dobrý smysl věnovat se sekundárním věcem jako je orientační běh.
Dík za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.
